Soulad s vesmírnou pulzací
Pozornost vně či uvnitř
Jóga je pro mě především nasměrování pozornosti k sobě a rozvíjení sebelásky a pokory k sobě. Ajurvéda mi pomáhá se o sebe starat v souladu s moudrostí přírody, která nám vše poskytuje tak láskyplně. Vidžňána Bhairava tantra mi přináší do života intenzitu žití, vášeň, radost, kreativitu, barevnost a pocit živosti, otevřenost ve vztazích a dovolit si být taková, jaká jsem a v tom všem si důvěřovat.
Obraťme pozornost z vnějšího světa k sobě, ke svému, tělu, dechu a pocitům. Bolest v těle či nemoc může znamenat volání těla či duše o pozornost, o lásku.
Tam, kam míří naše pozornost, tam proudí životní energie a tam se situace začíná hýbat směrem k harmonii, tam proudí láska.
Pokud namířím pozornost pro sebe nebo jinými slovy zůstanu pozorností u sebe, narůstá v mém těle životní energie a láska, která čistí nečistoty v podobě fyzické i psychické bolesti. Vyživuji se a naplňuji se tak tím, co potřebuji nejvíce, LÁSKOU. Ladím se tak s vesmírným řádem, s jeho „pulsem“ a jsem tak harmonickou součástí životní inteligence, která nás podporuje v proudu barevnosti života jako čistá řeka. Být v harmonii s pulsem vesmíru neznamená zažívat jen romantické chvíle plné radosti a štěstí. Patří do toho celá paleta emocí a situací, které život přináší a my je nesprávně označujeme jako pozitivní, či negativní, ale jsou to zkrátka různé barvy a koření života. Především na začátku, kdy se do sebe začínáme skrze jógu či meditaci dívat se mohou objevovat nepříjemné emoce či myšlenky, protože čekaly na pozornost a vyjádření se. Nyní směřují k povrchu, aby se mohly vyplavit. Představa naší mysli, co pro nás znamená harmonie je jiná věc, než jak vnímá harmonii vesmír. Vesmír má svůj vlastní řád, podle kterého vše dokonale funguje, ale na to je naše mysl mnohdy krátká:).
Podle své zkušenosti vnímám naladění se na vesmírný řád tak, že když nejsem v odporu k tomu, co se děje, někde hluboko uvnitř mohu vnímat klid a spokojenost, naplněnost, že vše je tak, jak má být a že žiji tak, jak nejlépe umím. Že s narůstající sebeláskou odsunu například strach na vedlejší kolej a zhmotňuji vlastní sny, které by kvůli strachu zůstaly jen iluzí. Například otevření kurzu Vnitřní síla ženy, byl takovým snem, který se stal krásnou realitou po překonání strachu, že na to nejsem dost dobrá a vzdělaná.
Někdy se ztrácíme jen ve svém zaměstnání, v domácích povinnostech či v zábavě a „nemáme čas“ si položit otázku: Proč jsem na tento svět vlastně přišla/přišel? Tyto otázky většinou přichází až když náš zastaví nějaká velká bolest nebo životní situace. Tolik lidí dnes trpí depresemi, úzkostnými stavy a pocity beznaděje. Tolik mladých studentů již od věku 10-ti let, a je běžné, že někteří berou antidepresiva.
Proč? Vnímáme se jako izolované bytosti a jsme odpojeni od svého těla, od přírody, která je naší Matkou, úplně jsme se odklonili od jinových kvalit, jako je například cítění versus myšlení, soucit a empatie versus soutěžení atd. Jsme také odpojeni od zdravé komunikace dvou a více lidí, kde může proudit láska – nikoliv skrze elektronickou komunikaci.
Opravdu jsme na tento svět přišli jen vydělávat peníze a hromadit majetek, jíst, vylučovat, uklízet, starat se o ostatní a na sebe zapomínat a doslova jen pohodlně „přežívat“ v tomto smyslu až do smrti?
Umíte si představit, jak obrovskou elektromagnetickou silou jsme byli jako duše přitáhnuti do těla matky v době, kdy se naši rodiče milovali a spojila se spermie s vajíčkem? Uvědomujeme si tu nesmírnou lásku, či energii, díky které se naše tělo muselo vyvinout do tak dokonalé podoby? Uvědomujeme si, jaký je to zázrak, že jsme se zrovna my narodili? Uvědomujeme si, jakou jsme dostali šanci, abychom mohli prožít tento barevný život v tomto těle? A jak s tímto životem nakládáme? Kam směřujeme to nejcennější co máme, naši pozornost a životní sílu, která má neomezené hranice tvoření? Kde jsme zapomněli tu vděčnost za toto vše co právě jest? …
Pod nátlakem povinností a směřováním pozornosti pouze na vnější svět se ztrácíme sami sobě, své přirozenosti a proto se někdy cítíme nespokojení, nemocní, trpící. Pokud je naše pozornost obrácená skrze smysly převážně ven, vnímáme smysl života ve vydělávání peněz, abychom si mohli pořídit dům, jídlo, šaty, dovolenou, zábavu atd. Ano, to vše je potřebné a užitečné a není na místě si nic z toho zakazovat, neboť jsou to dary Země. Ale pokud je naše pozornost směrována POUZE tímto směrem, mohou se začít projevovat fyzické či psychické bolesti, skrze jež se nám vesmírný řád připomíná, že je čas se dívat i dovnitř sebe a zastavit se v závodě o nejproduktivnější den.
Obrátit pozornost k sobě, k životu v sobě, do srdce, skrze které můžeme být ve spojení s prazákladním zdrojem všeho.
Všimla jsem si z vlastní zkušenosti, že jakákoliv nemoc, úraz, utrpení, těžká životní situace mají jednu věc společnou – nutí nás obrátit pozornost do sebe, k sobě. Ke svému tělu, k vnitřní bolesti, k dechu, k našim pocitům, do srdce, k našemu středu, k naší duši. Jak se říká, že pod svícnem je největší tma, tak stejně tak hledáme i my uspokojení a lásku ve vnějším světě, v partnerech atd. Rozhodně není třeba si nic z toho zakazovat. To ne, protože zrovna partneři jsou těmi nejlepšími učiteli. Je krásné přijímat dary, které nám život v tomto těle přináší. „Naštěstí je naše vnější realita mnohdy jiná, než jakou bychom si ji přáli:)), a to nás některé vede k sobě a k vnitřní změně, stejně jako to vedlo a vede mě. A z celého srdce děkuji všem učitelům, kteří mi pomohly uvidět a pochopit že:
Svou vnitřní změnou, okamžitě vzniká změna vnější, neboť vše je propojené.
DĚKUJI…